Magnetka č. 303 Bohumil Hrabal - 100. výročí narození

číslo: 303 • kategorie: Výroční a příležitostné • kraj: Středočeský • okres: Nymburk • obec: Nymburk

Když byla dne 3. února 1997 ukončena pozemská pouť Bohumila Hrabala, zdálo se, že připomínání odkazu světoznámého spisovatele zůstane vyhrazeno tak jako u jiných osobností pouze školním čítankám a literárním vědcům. V Hrabalově případě se tak ovšem nestalo. V Nymburce, městě nejbližším spisovatelově srdci, se mezi obdivovateli jeho díla zrodila myšlenka založit celorepublikový spolek, který by spojoval všechny nadšené čtenáře Hrabalova díla bez rozdílu vzdělání, povolání a věku.
Vrcholem nymburské iniciativy bylo však bezpochyby otevření stálé expozice Bohumila Hrabala v nymburském muzeu (Polabské muzeum – Vlastivědné muzeum Nymburk).
I další místa bytostně spjatá s Bohumilem Hrabalem jako Praha - Libeň a Brno - Židenice se ráda pyšní s jeho spřízněností. Praha zdůrazňuje zejména fakt, že čtvrť Libeň se mu od počátku 50. let stala domovem a místem velké tvůrčí inspirace. Sem spadají tři desetiletí Hrabalova šťastného manželství s Eliškou, rozenou Plevovou, zvanou Pipsi. V Brně – Židenicích naopak rádi zdůrazňují, že to bylo právě toto místo, kde Bohumil Hrabal poprvé spatřil světlo světa. Do výčtu míst, která se hlásí k Hrabalovi jako k vlastnímu, můžeme ještě přiřadit moravské městečko Konice, odkud pochází Hrabalův rod a kde se narodil a vyrostl jak otec František Hrabal, tak strýc Josef Hrabal. Silnou vazbu cítil ještě k městu Polná, kde František Hrabal a Marie Kiliánová slavili svatbu a maličký Hrabal zde začal vnímat svět kolem sebe. Naopak v dospělém věku Hrabalovi přirostla k srdci chatová osada Kersko v Polabí, kde zejména od 70. let trávil většinu svého času.
Hrabal neměl jeden domov, miloval současně pražské předměstí Libeň se všemi jeho zákoutími a hospůdkami, Kladno s Poldinou hutí, starý prvorepublikový Nymburk s jeho pozoruhodnými obyvateli, kerské polesí a chatařskou osadu ve stínu vysokých borovic. Přesto mu všechna tato místa byla jen jakýmsi prostorem fyzického přebývání, skutečný transcendentální domov nalézal Hrabal až teprve tam, kde spatřoval člověka se všemi jeho starostmi a radostmi. Hrabal nerozlišoval, byl mu blízký každý lidský osud, pro každého měl pochopení a v tom spočívá jeho lidská i umělecká velikost. Domovem se mu proto staly Čechy i Morava, celý středoevropský prostor a vůbec celý vesmír. To je ostatně jeden z důvodů, proč je Hrabal v současnosti nejpřekládanějším českým spisovatelem.