Úvod » Magnetky Sestav si svůj svět » Magnetky Česká republika » Magnetka č. 544 Dymokury – Kostel Zvěstování Panny Marie
Magnetka č. 544 Dymokury – Kostel Zvěstování Panny Marie
číslo: 544 • kategorie: Církevní památka • kraj: Středočeský • okres: Nymburk • obec: Dymokury
krajině, obklopené lesy a rybníky, kterým vévodí svědecký vrch Chotuc. Dominantou obce je především místní zámek, ale také kostel Zvěstování Panny Marie a budovy obecné i Masarykovy základní školy.
Archeologické nálezy dokazují, že toto místo bylo osídleno již v pravěku, první písemná zmínka o obci pak pochází z roku 1249. V průběhu několika stovek let byla obec v držení různých majitelů, z nichž za zmínku stojí především český král Václav II., Albrecht z Valdštejna, rodina Colloredů a od roku 1833 také starobylý rod Czerninů z Chudenic. Czeninové, vzhledem k jejich vlasteneckým postojům, přišli o zámek a celé rodinné panství již během 2. světové války. Domů se pak mohli navrátit až po roce 1990.
Obrovský rozvoj zemědělství a zejména zpracovatelského průmyslu na konci devatenáctého století přinesl i do Dymokur nové pracovní příležitosti, novou výstavbu. Vedle statku, mlékárny a cihelny zde byl vybudován i cukrovar se slavnou řepnou drážkou, nejrozsáhlejší úzkorozchodnou dráhou ve střední Evropě se samostatným jízdním řádem. Dymokurský pivovar a později i sodovkárna dodávaly své produkty do širokého okolí, včetně Prahy a díky kvalitní vodě měly velmi dobré jméno. Bohužel se díky socialistickému hospodářství a následně i neuváženým privatizačním krokům nepodařilo většinu důležitých provozů udržet v chodu.
Dnes jsou Dymokury, jejichž část tvoří i obce Černá Hora a Svídnice, výrazně zemědělskou oblastí. S tím souvisí i největší současný problém Dymokur, nedostatek pracovních míst. Využití prostor bývalého cukrovaru k podnikání má však svá úskalí a možnost zaměstnání se tak omezuje na dojíždění do okolí.
V období největšího rozkvětu obce začaly také pracovat mnohé občanské spolky. Některé z nich zanikly, jako například slavný spolek ochotnického divadla, mnohé pracují dodnes – Sokol, FK Dymokury a SDH Dymokury. Nově pak po roce 1989 začaly v obci působit rybáři, Klub důchodců a další. Lidí, kteří jsou ochotni se věnovat spolkové činnosti a obětovat svůj volný čas ve prospěch obce, je naštěstí stále dostatek. Pomoc sousedům v obtížné situaci, pořádání kulturních a sportovních akcí, práce s dětmi. To jsou hlavní devizy pro Dymokury a stávají se tak příslibem i nadějí na šťastnou a spokojenou budoucnost.
Obec Dymokury se nachází na samém okraji Polabské nížiny, v mírně zvlněné krajině, obklopené lesy a rybníky, kterým vévodí svědecký vrch Chotuc. Dominantou obce je především místní zámek, ale také kostel Zvěstování Panny Marie a budovy obecné i Masarykovy základní školy.
Archeologické nálezy dokazují, že toto místo bylo osídleno již v pravěku, první písemná zmínka o obci pak pochází z roku 1249. V průběhu několika stovek let byla obec v držení různých majitelů, z nichž za zmínku stojí především český král Václav II., Albrecht z Valdštejna, rodina Colloredů a od roku 1833 také starobylý rod Czerninů z Chudenic. Czeninové, vzhledem k jejich vlasteneckým postojům, přišli o zámek a celé rodinné panství již během 2. světové války. Domů se pak mohli navrátit až po roce 1990.
Obrovský rozvoj zemědělství a zejména zpracovatelského průmyslu na konci devatenáctého století přinesl i do Dymokur nové pracovní příležitosti, novou výstavbu. Vedle statku, mlékárny a cihelny zde byl vybudován i cukrovar se slavnou řepnou drážkou, nejrozsáhlejší úzkorozchodnou dráhou ve střední Evropě se samostatným jízdním řádem. Dymokurský pivovar a později i sodovkárna dodávaly své produkty do širokého okolí, včetně Prahy a díky kvalitní vodě měly velmi dobré jméno. Bohužel se díky socialistickému hospodářství a následně i neuváženým privatizačním krokům nepodařilo většinu důležitých provozů udržet v chodu.
Dnes jsou Dymokury, jejichž část tvoří i obce Černá Hora a Svídnice, výrazně zemědělskou oblastí. S tím souvisí i největší současný problém Dymokur, nedostatek pracovních míst. Využití prostor bývalého cukrovaru k podnikání má však svá úskalí a možnost zaměstnání se tak omezuje na dojíždění do okolí.
V období největšího rozkvětu obce začaly také pracovat mnohé občanské spolky. Některé z nich zanikly, jako například slavný spolek ochotnického divadla, mnohé pracují dodnes – Sokol, FK Dymokury a SDH Dymokury. Nově pak po roce 1989 začaly v obci působit rybáři, Klub důchodců a další. Lidí, kteří jsou ochotni se věnovat spolkové činnosti a obětovat svůj volný čas ve prospěch obce, je naštěstí stále dostatek. Pomoc sousedům v obtížné situaci, pořádání kulturních a sportovních akcí, práce s dětmi. To jsou hlavní devizy pro Dymokury a stávají se tak příslibem i nadějí na šťastnou a spokojenou budoucnost.