Největší česká jízdárna a druhá největší jízdárna ve střední Evropě (hned po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni).
Budova světecké jízdárny v sobě spojuje prvky průmyslové architektury s představou aristokratické stavby. Jízdárna je opatřena velmi pozoruhodným krovem s tzv. lucernou – hranolovým světlíkem, kterým do jízdárenské haly přichází nejvíce osvětlení.
V roce 1861 musela být celá stavba doslova zjevením. Dispoziční řešení bylo plně podřízené účelu – jízdárna obsahovala v suterénu kovárnu, sklady, uhelnu, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy), v patrech se nacházely lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. V Jízdárně bylo možno ustájit 24 koní. Jízdárna tak umožňovala jedinečné zázemí jak pro koně tak i pro návštěvníky a jezdce.
Největší česká jízdárna a druhá největší jízdárna ve střední Evropě (hned po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni).
Budova světecké jízdárny v sobě spojuje prvky průmyslové architektury s představou aristokratické stavby. Jízdárna je opatřena velmi pozoruhodným krovem s tzv. lucernou – hranolovým světlíkem, kterým do jízdárenské haly přichází nejvíce osvětlení.
V roce 1861 musela být celá stavba doslova zjevením. Dispoziční řešení bylo plně podřízené účelu – jízdárna obsahovala v suterénu kovárnu, sklady, uhelnu, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy), v patrech se nacházely lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. V Jízdárně bylo možno ustájit 24 koní. Jízdárna tak umožňovala jedinečné zázemí jak pro koně tak i pro návštěvníky a jezdce.
Nejkrásnější místností je knížecí lóže, odkud byl v minulosti, stejně tak jako i dnes, jeden z nejhezčích výhledů do jízdárenské haly. Od r. 2010 národní kulturní památka. Budova byla po druhé sv. válce v dezolátním stavu, v 80. letech 20. stol. byla dokonce určena k demolici, od r. 2000 započala její postupná rekonstrukce.
Přízemí objektu bezbariérové.